Janáčkova filharmonie zve 9. ledna na Novoroční koncert

  Janáčkova filharmonie Ostrava připravila 9. ledna od 19 hodin v Domě kultury města Ostravy pro příznivce klasické hudby Novoroční koncert.  Slavnostní zahájení nového roku je letos výjimečné mimo jiné svou skladbou programu, který je výhradně český. Během večera, jenž novoročním projevem zahájí primátor města Ostravy Petr Kajnar, který převzal nad koncertem záštitu, společně s ředitelem Janáčkovy filharmonie Janem Žemlou, zaznějí skladby Josefa Suka, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Klementa Slavického.
Ostravský orchestr bude řídit jeden z nejvýraznějších německých dirigentů Heiko Mathias Förster. Sólový part v Janáčkově houslovém koncertě Putování dušičky pak pro tuto příležitost nastudoval jeden z výjimečných českých houslistů nastupující generace Roman Patočka.
Tomu jsme v souvislosti s nadcházejícím koncertem položili několik otázek.

Co pro Vás znamená česká hudba a kterého z tuzemských skladatelů preferujete a proč?
Myslím si, že nejdůležitější je u české hudby vystihnout její přirozené přednosti.
Čeští autoři jsou známí již od renesance např. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, ale bezesporu hlavní odlišení od autorů z ostatních zemí přichází s romantickou a dalšími následnými érami. Našimi největšími celosvětově známými velikány jsou Dvořák, Smetana, Janáček a Martinů. Díky mému uměleckému působení v komorních seskupeních, jsem mohl detailně proniknout do Janáčkových, Smetanových i Dvořákových smyčcových kvartetů a klavírních trií. Každý z nich vepsal do svých děl svou osobnost, sice odlišně, ale bezesporu to nejhlubší z jejich niter a možných skladatelských prostředků. Nemyslím si, že je vůbec možné některého z nich preferovat. Dle mého názoru, je česká hudba v nás všech velmi zakořeněná.
Po koncertech v zahraničí ať už sólových, či komorních se setkávám s komentáři, že je vidět, že je nám naše hudba vlastní a jsme na české hudbě odchováni a tudíž z nás přirozeně tryská.

Na koncertě přednesete Janáčkovo Putování dušičky. Jaké bylo Vaše putování k této skladbě a co je podle Vás na ní posluchačsky zajímavého?
S Putováním dušičky jsem se poprvé setkal v roce 2004, kdy jsem byl osloven ředitelem festivalu v Brně, abych nastudoval toto dílo. Byl jsem překvapen technickou obtížností toho kusu. Zatímco u "normálních" houslových koncertů se průměrně pohybujete na hmatníku houslí mezi 2 a 4 polohou, tady je to mezi 5 a 7. Houslový koncert patří k Janáčkově pozdní kompozici a je nesmírně dramatický. Můžeme se snad domnívat, že Janáček čerpal ze svých pocitů a popisuje nám jeho vnitřní rozpoložení své duše. V orchestru najdeme využití neobvyklých nástrojů, jako např. řetězů. Dílo bylo částečně přepracováno a použito v Janáčkově poslední opeře "Z mrtvého domu".

A jedna vánoční. Jak prožíváte Vánoce? A budete o vánočních svátcích i cvičit? Nebo snad dokonce koncertujete?
Na Vánoce se vždycky nejvíce těším na návštěvu rodičů. Atmosféra vánočního stromečku, dárků, půlnoční mše s mou aktivní hudební účastí a připomenutí si Ježíšova narození vytváří zcela jiné prožitky od ostatních návštěv. Chybět samozřejmě nemůže výborný domácí bramborový salát, ryba a maminčino cukroví.
Příprava na skoro již pravidelné novoroční koncerty samozřejmě vyžaduje i pilné cvičení. Odměnou je pro mne potěšení a radost mých posluchačů, kterým můžu něco přinést.