Janáčkova filharmonie Ostrava připravila 9. ledna od 19
hodin v Domě kultury města Ostravy pro příznivce klasické hudby Novoroční
koncert. Slavnostní zahájení nového roku
je letos výjimečné mimo jiné svou skladbou programu, který je výhradně český.
Během večera, jenž novoročním projevem zahájí primátor města Ostravy Petr
Kajnar, který převzal nad koncertem záštitu, společně s ředitelem Janáčkovy
filharmonie Janem Žemlou, zaznějí skladby Josefa Suka, Antonína Dvořáka, Leoše
Janáčka a Klementa Slavického.
Ostravský orchestr bude řídit jeden
z nejvýraznějších německých dirigentů Heiko Mathias Förster. Sólový part
v Janáčkově houslovém koncertě Putování dušičky pak pro tuto příležitost
nastudoval jeden z výjimečných českých houslistů nastupující generace
Roman Patočka.
Tomu jsme v souvislosti s nadcházejícím
koncertem položili několik otázek.
Co pro Vás znamená
česká hudba a kterého z tuzemských skladatelů preferujete a proč?
Myslím si, že nejdůležitější je u české hudby vystihnout
její přirozené přednosti.
Čeští autoři jsou známí již od renesance např. Kryštof
Harant z Polžic a Bezdružic, ale bezesporu hlavní odlišení od autorů z
ostatních zemí přichází s romantickou a dalšími následnými érami. Našimi
největšími celosvětově známými velikány jsou Dvořák, Smetana, Janáček a
Martinů. Díky mému uměleckému působení v komorních seskupeních, jsem mohl
detailně proniknout do Janáčkových, Smetanových i Dvořákových smyčcových
kvartetů a klavírních trií. Každý z nich vepsal do svých děl svou osobnost,
sice odlišně, ale bezesporu to nejhlubší z jejich niter a možných
skladatelských prostředků. Nemyslím si, že je vůbec možné některého z nich
preferovat. Dle mého názoru, je česká hudba v nás všech velmi zakořeněná.
Po koncertech v zahraničí ať už sólových, či komorních se
setkávám s komentáři, že je vidět, že je nám naše hudba vlastní a jsme na české
hudbě odchováni a tudíž z nás přirozeně tryská.
Na koncertě
přednesete Janáčkovo Putování dušičky. Jaké bylo Vaše putování k této skladbě a
co je podle Vás na ní posluchačsky zajímavého?
S Putováním dušičky jsem se poprvé setkal v roce 2004,
kdy jsem byl osloven ředitelem festivalu v Brně, abych nastudoval toto dílo.
Byl jsem překvapen technickou obtížností toho kusu. Zatímco u "normálních"
houslových koncertů se průměrně pohybujete na hmatníku houslí mezi 2 a 4
polohou, tady je to mezi 5 a 7. Houslový koncert patří k Janáčkově pozdní
kompozici a je nesmírně dramatický. Můžeme se snad domnívat, že Janáček čerpal
ze svých pocitů a popisuje nám jeho vnitřní rozpoložení své duše. V orchestru
najdeme využití neobvyklých nástrojů, jako např. řetězů. Dílo bylo částečně
přepracováno a použito v Janáčkově poslední opeře "Z mrtvého domu".
A jedna vánoční.
Jak prožíváte Vánoce? A budete o vánočních svátcích i cvičit? Nebo snad dokonce koncertujete?
Na Vánoce se vždycky nejvíce těším na návštěvu rodičů.
Atmosféra vánočního stromečku, dárků, půlnoční mše s mou aktivní hudební účastí
a připomenutí si Ježíšova narození vytváří zcela jiné prožitky od ostatních
návštěv. Chybět samozřejmě nemůže výborný domácí bramborový salát, ryba a
maminčino cukroví.
Příprava na skoro již pravidelné novoroční koncerty
samozřejmě vyžaduje i pilné cvičení. Odměnou je pro mne potěšení a radost mých
posluchačů, kterým můžu něco přinést.