Světová oštěpařka Nikol Tabačková: Naše generace je hodně líná

V loňském roce jste se blýskla v hodu oštěpem nejlepším světovým výkonem. Jak daleko jste hodila a v jaké kategorii to bylo?
Ten hod měřil 55,55 metru. Hodila jsem jej oštěpem s hmotností 500 gramů a byl to loni opravdu nejlepší světový výkon ve starších žákyních, tedy v kategorii patnáctiletých. 

Letos vás čeká mistrovství světa, které je v červenci v americkém Eugene. Budete tam největší favoritkou?
Favoritkou nejsem, protože budu soutěžit v kategorii juniorů, takže některým mým soupeřkám bude 18 let. Věkový rozdíl dvou roků je hodně znát. Navíc házíme těžším 600gramovým oštěpem. Musím ale ještě na závodech hodit kvalifikační limit 52 metrů.

Čekají vás letos i jiné závody?
V dubnu jedu na soustředění do Španělska hned poté na do Ázerbájdžánu, kde se koná kvalifikace na olympiádu dětí a mládeže v Číně, kerou považuji za hlavní závod sezóny. Abych se kvalifikovala, musím skončit do sedmého místa a nesmí mě přehodit krajanka. Startovat totiž může jen jedna závodnice za jednu zemi.  

Máte v Česku soupeřku, která by vás mohla ohrozit?
Mou soupeřkou je Natálie Durčáková z Olomouce, která loni hodila 54,90 metru. Tak uvidíme, jak se bude dařit na závodech.

Naší nejlepší oštěpařkou je Bára Špotáková. Zajímalo by mě, jestli je vaším vzorem.
Jasně. A také Honza Železný. 

Potkala jste se s nimi osobně?
Ještě ne. Bavil se s nimi ale můj trenér, oba mě pozdravovali a ví o mně.

Chodíte se dívat na oštěpaře, když hází na Zlaté tretře?
Na Tretru chodím každý rok a chystám se i letos, pokud budu v Ostravě. Takový závod se nemůžu nechat ujít. Je pravděpodobné, že Bára Špotáková tady bude závodit po mateřské dovolené.

Jak často trénujete?
Každý den, někdy dvakrát denně. Obratnost a běhání trénuji na stadionu za školou Porubská 832, jednou až dvakrát týdně házím oštěpem na stadionu ve Vítkovicích a dvakrát týdně chodím do posilovny. Když jedu na soustředění, tak oštěpem házíme denně.

Jste členkou oddílu Atletika Poruba a zároveň Centra individuálních sportů Ostrava. Jaký to pro vás má význam?
Centrum individuálních sportů podporuje nadějné sportovce. Díky jejich finanční podpoře mohu jezdit na zahraniční soustředění, zajišťují nám rehabilitace a také potravinové doplňky, které ale zatím nepoužívám.

Proč?
V tomto věku, kdy člověk roste, to není dobré. Možná později. Ale vím, že je berou stejně staří sportovci ze Spojených států. Jsou hodně motivováni, aby co nejdříve dosáhli úspěchy. V mladších kategoriích házejí dále, ale většinou nevydrží a mezi staršími se už neprosadí. A bývají také náchylnější ke zraněním.

Zajímalo by mě, jestli v mládežnických kategoriích sportovci dopují. Probíhají tam vůbec antidopingové kontroly a už byl někdo při dopingu přistižen?
Nevím o případu, že by někdo dopoval. Dopingoví komisaři chodí i na naše závody, ale tam si vybírají. Asi zkontrolují toho, kdo se jim zdá být podezřelý. Není to tak jako u dospělých, že by první tři šli na kontrolu. Já zatím na žádné kontrole nebyla.

Jak jste se vůbec dostala k oštěpu?
Ve třetí třídě jsem přestoupila na školu v Porubské 832, která je sportovně zaměřená, protože už odmalička, od tří let jsem hrála baseball a softbal. Házela jsem míčkem daleko, takže trenér Stanislav Šuška mi navrhnul, ať zkusím oštěp. Docela mi to šlo, dostala jsem se na mistrovství republiky, a přestože jsem byla nejmladší, skončila jsem třetí. Od té doby se věnuji oštěpu i softbalu.   

Kam až jste to dotáhla v softbalu?
Začínala jsem v klubu Katalpa Ostrava a dostala se do reprezentace. V reprezentaci se držím dodnes, hraji za juniorky a loni jsme na mistrovství Evropy v Ostravě vybojovaly stříbrné medaile. Pak následovalo mistrovství světa juniorek, kde hrají devatenáctileté holky a my tam jako nejmladší tým patnáctiletých skončily desáté z 20. Letos v srpnu mě čeká mistrovství Evropy v Holandsku. Hraji už druhou ligu žen za Joudrs Praha pod trenérkou Evou Rychtaříkovu. Extraligu ještě hrát nemůžu, ta se dá hrát až od 17 let. Svou sportovní budoucnost ale vidím spíše v hodu oštěpem.

Vidím, že časově to budete mít hodně náročné. Máte ještě nějaké další koníčky?
Ne, nic jiného se už stihnout nedá.  

Ani na odpolední diskotéka?
To fakt nestíhám. Přicházím domů pozdě, musím se ještě učit. Když jsem na turnaji nebo závodech, jdeme si večer sednout a probereme zápas. Ale to je vše. Navíc mezi juniorkami jsme měli přísného trenéra, ten nás nenechal ponocovat.

Kdy se vlastně stihnete učit do školy? Jak vůbec prospíváte?
Na základní škole jsem měla jen jednu dvojku. Teď jsem v prvním ročníku sportovního gymnázia Dany a Emila Zátopkových v Zábřehu. Mívám trojky. Kdybych nedělala sport, určitě bych měla jedničky a dvojky, ale někdy na učení opravdu nezbývá tolik času, kolik by bylo potřeba. Proto ty trojky.

Které předměty vás baví a které naopak ne?
Má ráda angličtinu. Baví mě i matematiku, chápu ji, je logická.  Moc ráda nemám biologii, hlavně rostliny nebo buňky, zato vše o člověku a jeho tělu mě zajímá. Nic moc není ani chemie a fyzika.

Když už se bavíme o škole, jak vnímáte své vrstevníky? Mě například připadá, že dívky trochu zhrubly a naopak kluci jsou více zženštilí?
Je to tak. Já jsem také občas hrubá. Hlavně když se mi něco nepodaří ve škole a vím, že na to mám. Občas padne nějaké to slovo... Kluci bývají často citlivější než holky, berou vše hodně vážně, až přehnaně. Líbí se mi ale, když na sebe dbají, když se pěkně oblékají a chodí upravení. Nesmí se to samozřejmě přehánět. Navíc se mi zdá, že naše generace je hodně líná. Všichni sedí u počítače, nesportují, kouří od 10 let...

Vy sama moc času, třeba na populární facebook asi nemáte? 
To je pravda, na facebooku moc často nejsem. Mrknu se tam někdy ve škole, o přestávkách, někdy se tam podívám i během vyučování (smích). Ale než odpoledne sedět u počítače, raději jdu ven. Stejně mi kvůli tréninkům nezbývá moc času.

Kolik máte na facebooku přátel?
Přesně nevím, něco přes 600.  

Všechny je přece nemůžete znát. Máte tam i cizí lidi?
To ne, všechny znám. Zdá se vám to hodně? Jiní mají přátel více. Znám hodně lidí z atletiky a softbalu, mám tam i přátele z ciziny, třeba z Kanady nebo Belgie. Se všemi jsem se osobně setkala. S cizími lidmi bych nekomunikovala.  


Profil
Nikol Tabačková se narodila 24. ledna 1998 v Ostravě. Od svých tří let hraje softbal, v roce 2013 získala na mistrovství Evropy kadetek v Ostravě stříbrnou medaili. Za pražský tým hraje druhou ligu žen. Oštěpu se věnuje pod vedením trenéra Stanislava Šušky tři roky. V loňském roce dosáhla nejlepšího světového výkonu v kategorii patnáctiletých hodem dlouhým 55,55 metru. Loni také získala dva tituly mistryně republiky v žákovských kategoriích, vyhrála Evropské hry a soutěž v hodu oštěpem v mezinárodním atletickém utkání pěti středoevropských zemí. V letošním roce se pokusí kvalifikovat na světovou olympiádu dětí a mládeže v Číně a na mistrovství světa v USA.